Produced by Miroslav Malovec, Jana Klimentova and Andrew Sly
Na břehu Rosavy, kousek za Košíkovem, leželo osm chlapců. Byli točlenové Lojzovy tlupy.
Takových klukovských tlup bylo v Košíkově několik. Ale všechnydohromady neznamenaly tolik, jako Lojzova.
Lojza i jeho kamarádi sršeli vždy vtipem a nápady. Kdo by je všakspatřil dnes, byl by udiven. Leželi mlčky a zádumčivě hleděli dozlatých vln, v nichž se koupalo červencové slunce.
»Už toho mám dost,« řekl pojednou Lojza, vytáhlý hoch jiskrných očí.
Hněvivě pohodil bujnou kšticí a prudce vytrhl trs trávy.
»Čeho?« pohlédlo na něho několik chlapců.
»Toho, že už kdekdo odjel na prázdniny, jen my tu sedíme jakozločinci ve vězení.«
»A je ti snad zle?« krotil ho rozvážný světlovlasý Milan. »Nikdo těnehlídá. Můžeš se koupat, můžeš —«
»Že nás tu nikdo nehlídá? A krávy — to je nic? Pohni se od nich!
Vlezou někam do jetele, a večer nechoď ani domů!«
»Mne by to pasení krav nemrzelo,« ozval se Jožka, nejmenší chlapec zcelé družiny. »Ale když si představím, že ostatní kluci jsou bůhvíkdea že se budou po prázdninách ve škole naparovat, tak mám taky zlost.«
»Proč zrovna my jsme tu museli zůstat?«
»Proč? Protože nemáme nikde bohatou tetu.«
»Anebo strýce!«
»Já bych mohl jet na prázdniny k dědečkovi, ale on bydlí přes dvadomy od našeho,« řekl kysele Mirek. Bylo vidět, že tentokrát se nadědečka opravdu zlobí. Pročpak se nevystěhoval z Košíkova někamdaleko — no, třeba k moři?
»Co se dá dělat, kluci!« smiřoval je s beznadějnou skutečností Cyril.»Jen když máme co jíst!« Vytáhl z kapsy krajíc chleba namazanýpovidlím a zakousl se do něho.
»Copak Cyril!« smál se Milan. »Ten by seděl spokojeně celé prázdninytřeba na kře ledové — jen když bude mít nacpaný žaludek. Ale už tohonechme a pojďme raději do vody.«
»Tak do vody, kluci, do vody!« pobízel Mirek. A aby chlapce popohnal,vykřikl: »Kdo bude první na druhé straně?«
Rázem zapomněli na své rozladění. Bleskem strhli šaty a rozběhli se křece jako divoši. Voda vystříkla do výše. Tisíce kapek se zalesklo voslnivém slunci. Opálené paže brázdily hladinu Rosavy jako vesla.
A již se soukal na protější břeh Mirek. Byl to pomenší, horkokrevnýhoch, který vždycky chtěl být ve všem první. Za ním Fanek, Jožka a tiostatní — kromě Cyrila, který se nedal žádnými plaveckými závodyvyrušit z okusování krajíce. Však byl také kulaťoučký jako soudeček.
»Ale projeli jsme se!« odfukoval Vašek.
»Až pojedeme zpět, můžeme zkusit, kdo pojede nejdéle pod vodou,«navrhoval Milan.
»A kde je Lojza?« vzpomněl si pojednou Karel. »Páni, podívejte se, onnezávodil!«
Všichni se ohlédli. Lojza tam ležel na břiše, hlavu v dlaních a byltak zamyšlen, že chlapci se skoro polekali.
»Lojzo! Co je ti, Lojzo?« zavolal Fanek.
Lojza zvedl hlavu, potom prudce vyskočil.
»Už to mám, kluci! Už to mám!« vykřikl jásavě.
»Co máš?« letělo od lesa jako ozvěna.
...